Auto je přežitkem mojí generace aneb cesta k osobní mobilitě je možná
Jsem z generace, ve které vlastnictví auta je ukázkou úspěchu. Čím dražší, tím lepší. Přesto dnes máme hybrid auto Toyotu, do práce jezdím výhradně MHD a vyhlížím kolo do města.
Jsem z generace, ve které vlastnictví auta je ukázkou úspěchu. Čím dražší, tím lepší. Jedním ze znaků dospělosti bylo udělat si řidičák na auto. Přesto dneska máme hybrid auto Toyotu, do práce jezdím výhradně MHD, učím se jezdit po Praze na kole a uvažujeme, že leasing auta už neprodloužíme. Takže když jsem to zvládla já, zvládnete to taky.
Miluju řízení auta a hned po dosažení jsem si řidičák udělala a první auto byl půjčenej Favorit. Potom jsem si už pořídila vlastní Ford Mondeo, měla jsem další auta a poslední velký auto byl Mercedes E v kombi úpravě. Autem jsem jezdila všude a nenapadlo mě jezdit MHD, když mám přeci auto. Když jsme plánovali cestu s rodinou, plánovali jsme podle auta.
Změna přicházela velmi pozvolna
Něco se začalo měnit před několika lety. Poprvé, když si člověk uvědomí, že mít drahé (nebo draze vypadající) je spíš na obtíž, protože na něj lidé koukají jinak - ne zrovna pozitivně. Podruhé, když přivezl kolega do tehdejší práce svůj nový hybrid - Toyotu Auris a svezli jsme se. Zjistila jsem, že to auto jezdí dobře, nemusí se nikdy nabíjet (jízdou se dobíjí automaticky) a je dvakrát levnější než tehdejší současné - Mercedes E kombi ve velmi slušné výbavě.
Nevím už přesně, co byl ten impuls se koukat taky na svět jinou perspektivou. Banálně bych dnes řekla, že to byla jen snaha kromě své potřeby vnímat také potřeby druhých. Prostě vystoupit ze své komfortní sobecké zóny a být víc empatická.
V té době jsem také začala zkoušet sdílená auta Anytime, protože jsme měli jedno auto v rodině a většinou děti vozil do školky muž. I Anytime má hybridní auta Toyota a tam jsem jako řidič vyzkoušela, že to auto jezdí dobře. Velmi dobře mě Anytime posloužil celou dobu v covidu a prakticky jsem jim nahradila do té doby používané Liftago (kvůli ceně). Postupem času (a také kvůli ceně) jsem omezila využívání Anytime, které používám dnes výhradně na jízdu večer, když se vracím z nějaké akce a MHD mě nepřipadá v naší části Prahy bezpečné.
A tak naše další rodinné auto skoro před třemi lety se stala Toyota Corolla (hybridní auto). Náklady pro nás poloviční - do pořizovací ceny i do spotřeby a zároveň se s ním lépe jezdí po Praze, když už je potřeba. Jezdí s ním hlavně muž nebo já přes víkendy, protože v těch časech z místa kde bydlíme (Praha 10, Zahradní město), je doprava opravdu mizerná a trvá i 3x delší dobu než autem.
A když do života vstoupí děti
Samostatnou kapitolou, a jednou z největších motivací pro mě s naši rodinnou mobilitou něco dělat, jsou potom děti - naši dva synové. Nejsme úplně ta rodina, která každý víkend sedne na kolo a jezdí, co to jde, takže k pohybu nemají úplně vztah. Kvůli nim jsem si tedy pořídila kolo, abychom jezdili společně, i tak ale ta celodenní mobilita, pokud není podpořená pohybem docházení do školy, nám moc nefungovala. K větší mobilitě nám pomohlo pořídit koloběžku, kterou si dítě může vzít prakticky všude sebou.
Se starším jsme na konci druhé třídy začali řešit samostatné dojíždějí do školy (máme to s dojezdem tramvají asi 40 minut) a to velmi pomáhá překonat tu kritickou celodenní mobilitu, kterou považuju za nesmírně důležitou u syna i u mě. Auto na mě osobně teda působí jako děsná lenoška, takže pár jízd autem do práce a už se mi nechce - třeba v zimě - vyrážet.
Poslední, co mě pomohlo v mé osobní mobilitě je měření kroků přes den. Před půlrokem jsem si pořídila prsten Oura, který pasivně měří veškerý můj pohyb a který mě dává jednoduchý přehled, jak se pohybuju v průběhu dne.
Pokud se tedy podívám na to, co mě pomohlo změnit svoje návyky a být více sebe-mobilní, jsou to v zásadě tří důležité momenty:
Vůle ke změně - život je (ne)konečnou změnou a dívat se kolem sebe, co můžu dělat jinak, považuju za součást vývoje člověka
Be zkušenosti to nejde - dívat se, jak se změnami vypořádají lidé v mém okolí a zkoušet, co se do mě vejde - protože zkušenost je nepřenositelná
Být příkladem druhým - chtít být lepším člověkem nejen pro sebe, ale pro své děti a jít jim příkladem by hodně pomohlo se na změny nevykašlat
Díky, pokud jste dočetli až sem a přeju hodně energie na tuhle cestu osobní mobility, která je cestou k našemu zdravějšímu (a spokojenějšímu) já. A napište mi, jak se na vaší cestě daří vám.